Listopad 2013

Konečně novej kousek

30. listopadu 2013 v 20:43 | Esposito
http://youtu.be/VOwWnL0PVcM

Holky s depresí

29. listopadu 2013 v 21:34 | Esposito
Holky já už z vás nemůžu. Fakt vás je tolik, co si na něco stěžujete a já už to prostě nezvládám vám nějak pomoct. Nejsem bezedná studna nápadů.

Ty jsi úplně boží

21. listopadu 2013 v 22:51 | Esposito
Teda zatím jsem tě viděl jenom jednou. To dopadne špatně. Jsi můjcíl, jsi střela, jsi ... něco jako opium, bože

Vím, že sleduješ

7. listopadu 2013 v 21:46 | Esposito
Neboj se kočko, já vím, že mě každý den sleduješ. Koukáš z okna a děláš, že se díváš, co se dějej jinde. Tak se nemusíš bát a přijď za mnou a řekni, co máš na srdci. Dáme kávu , cheescake a třeba kino víno sex, nebo třeba ne. Jen se neboj, nebo si pro tebe příjdu já.

Můžete si za to sami

6. listopadu 2013 v 20:49 | Esposito
Když jste blbí, tak jste blbí. Úplně cítím ty vaše nenávistné pohledy. Já za to nemůžu, že vás chlapy nenapadne ženě pomoct s kočárkem, když ho skládá do auta, nebo když se s ním sama vláčí po schodech. Nenapadne vás ukázat ženě při parkování, kolik má místa za sebou. Nenapadne vás pustit maminku s malým dítětem před sebe, když nakupujete. Mně tohle všechno připadá normální, lidské a hezké. A většinou za to dostanu krásný a upřimný úsměv a někdy i telefonní číslo. A vy potom jenom blbě čumíte, závidíte a divíte se, proč vás to taky nenapadlo. Jo proto se na mě ženy smějí. A to nejsem ani moc bohatej. Tak se nad sebou zamyslete a nezáviďte.

Musím být ten silnější

4. listopadu 2013 v 21:33 | Esposito
Už zase škemráš. Chceš mě vidět. Jsi nadržená a to víš, že ti nedám. Ptáš se mě, co si máš vzít na sebe, já říkám něco teplého. Ty že mě v tom nemůžeš svádět. Budu dělat drahoty. Ale stejně ti nedám. Ne. No možná jo.... I ty jsi moje droga. Tak se uvidí.. mrcho

Jsem pro tebe droga, Vím to

2. listopadu 2013 v 15:02 | Esposito
Teď už si nedělám iluze. Svěřila ses mi s celým svým životem. A já to teď vláčím, jako břemeno toho, co bylo. Ostatně dělaly to i ostatní ženy. Nevím proč se cítím, jako ostrov uzdravení pro zklmané ženy. Když jim nemám co nabídnout. Snad jen ten pokec. Ony se na mně uzdravují, ale já to přece taky musím někde ventilovat. Jsem, jako atomovka. Ale pořád držím. Držím tolik tajemství, že kdybych vybouchnul, položilo by to snad půlku manželství na Moravě. A to jsem s většinou s těch hodných paniček nespal. Ale ty, ty jsi byla jiná. Známe se rok, každej chlap se za tebou ohlídne. A fakt každej i snad teplej. Snesl by ti modré z nebe. A ty se upneš na mě. Docela mi rozkládáš psychiku a když jsem cítil tvoji ruku někde neurčitě kolem třísel, bylo to hotové. Teď jsem zvědavý na cenzůru blogu protože ti chci říct, že takové kouření, jako od tebe, jsem nezažil. Byla to rozkoš. Jenomže mě si sexem nezískáš. Tuším jsi byla zvyklá, že když jsi něčeho chtěla dosáhnout, šla jsi na to přes postel, nebo aspoň přes oral. Ale to, co chceš po mně, to už je moc. A protože ti tak dlouho odolávám, vypěstovala sis na mně závislost. Jsem pro tebe droga. Dostáváš mě v pravidelných intervalech a když náhodou ne, máš absťáka, jsi nervózní, protivná. Do té doby, než na mě zase můžeš šáhnout. Budu tě z toho muset vyléčit.

Proč to všechno?

1. listopadu 2013 v 22:46 | Esposito
Proč? Protože v mém životě jsou věci, kreré nemůžu pustit jen tak na špacír osobám blízkým. Zároveň nechat si je pro sebe se rovná jisté sebevraždě. Tak jednáme my introverti. Prostě to berte tak, že se potřebuju vypsat. Otázka je, jak moc velká je tu cenzura. Tak pojďme do toho.